Vyhledat další zařízení v okolí
Koncentrační tábor Auschwitz byl zřízen v roce 1940 Němci v bývalých polských kasárnách. Dnes funguje jako muzeum a každoročně tam lidé z celého světa jezdí uctít památku obětí a připomenout si hrůzy holocaustu. My jsme se tam 23. března také vydali. Koncentrační tábor se skládal ze tří částí. Auschwitz I, Auschwitz – Březinka (Birkenau) a Auschwitz – Monowitz. Dnes stojí už jen Auschwitz I a Březinka a tyto části jsme obě navštívili. Auschwitz I byl z velké části zrekonstruován, ale i tak jde z celého místa mráz po zádech. Během celé prohlídky bylo ticho, každá skupina má totiž průvodce, který k nim mluví do sluchátek v jejich rodném jazyce. Hned na začátku jsme prošli bránou s velice ironickým nápisem “Arbeit macht frei”, práce osvobozuje. Tato část tábora fungovala od samého založení, tedy nejdéle. V jedné z budov jsme Prošli kolem zdí plných tváří nevinných obětí. Viděli jsme, kde spali, co museli používat místo normální koupelny a také kde byli mučeni. Byli jsme i v jediné dosud stojící plynové komoře. Poté jsme prošli i Březinkou, částí, která byla založena o něco později, a to na místě asi sedmi vesnic, ze kterých byli původní polští obyvatelé vyhnáni, jejich domy rozebrány a z jejich cihel postaveno přes sto táborových budov. Do Březinky vedou koleje skrz bránu, která je s celým místem asi nejvíc spojovaná. Na plošině stojí původní vagon ,ve kterém byli lidé do tábora přepravováni. Hned u toho je místo, kde probíhaly selekce. Procesy, při kterých se rozhodovalo, zda vězeň půjde do plynových komor, nebo bude pokračovat dál do tábora. Vězni zde žili v nelidských podmínkách, v barácích, ve kterých byli doslova namačkáni na sobě. Návštěva tohoto tábora byla velice děsivá, což je jeden z hlavních důvodů, proč by se tam měl jít podívat každý, kdo může. Právě díky této zkušenosti si člověk uvědomí hrůzy války a to, čeho jsou lidé schopni a co už by se nikdy nemělo opakovat! Díky přeživším tohoto hrůzného místa víme, co se zde tehdy dělo, ale ani tito lidé tady bohužel s námi nebudou napořád, aby nám o tom vyprávěli. Na to nám zůstávají právě místa jako je Osvětim. Úkol těchto míst je tedy jasný… Nezapomenout a poučit se… Úkol, který s těmito místy všichni sdílíme. Julie Demelová, žákyně 9. B
Komentáře