Vyhledat další zařízení v okolí
V květnu se mnozí z nás s většími či menšími obavami vrátili zpátky do Archy. O návratu dětí jsme měli zcela jasnou vizi. Nechtěli jsme je zahltit informacemi, zjišťováním toho, co všechno se naučily nebo co jim zůstalo skryto. Chtěli jsme, aby mohly zahodit ostych a obavy. Aby mohly znovu naplno prožívat radost ze spolubytí. V tomto duchu se naše škola více méně proměnila v prodloužený letní tábor. Jak příhodné, Archa se na poslední měsíce školního roku stala skutečnou školou hrou. Většinu času jsme prožili společně venku v přírodě. Opravdu úžasným počinem pro všechny bylo zakoupení venkovní učebny, která byla od samého počátku plně vytížena. Jen si to představte, sedíte venku, uprostřed zeleně a čerstvého vzduchu, uprostřed svých kamarádů a vy si klidně můžete narýsovat trojúhelník, který zrovna vidíte ve své plné kráse v některém ze štítů vesnických domů. Dřív nás ve škole učili, že nemůžeme nikdy sčítat hrušky a jablka. Ale opak je pravdou, v naší škole ani toto není nemožné. Děti se o tom mohly samy přesvědčit v rámci výuky množin uprostřed lesů, hájů a luk. Rozdělovat jednotlivé přírodniny do množin, vzájemně je sčítat, hledat jejich vzájemné souvislosti byl pro všechny zúčastněné opravdový zážitek. Petroupim nám nabízí velké množství možností k pozorování a zážitkům. Na blízkých lukách jsme se seznámili se světem hmyzu a malovali jsme vše, co nám jen příroda nabídla. Na každém správném táboře se vaří na ohni. Jinak tomu nebylo ani u nás. Společně jsme si vyzkoušeli, jaké to je, dokázat se o sebe postarat bez vymožeností moderního světa. Podařilo se nám rozdělat oheň i uvařit báječnou polévku. Opravdu hlubokým zážitkem byla silná bouřka, která nás v den venkovního vaření zastihla. Naplno jsme tak prožili sílu přírodních živlů, která mnohé děsila, ale současně nás všechny posunula v důvěře a pomoci jeden druhému. Jak úžasný byl pak návrat do školy, kde čekali starší i mladší spolužáci s horkým čajem a suchým oblečením. Radost a úleva z toho, že jsme se všichni v pořádku shledali, byla patrná na každém kroku. Druhý stupeň se vydal na poslední školní týden na jižní Moravu po stopách Jana Amose Komenského. Odkud se vrátily všechny děti nadšené a spokojené. Je nádherné pozorovat děti, které si společně mohou hrát, které mohou společně poznávat a objevovat svět, pozorovat děti z druhého stupně, které si hrají s dětmi ze školky na terase. Sledovat je, jak dokáží využít potenciál všeho, co nás obklopuje a jak si dokáží naplno užívat koupání v místním rybníce. Naše škola opět ožila, odevšad se ozývá štěbetání, smích a veselý křik. To vše nám až donedávna připadalo zcela samozřejmé. Teď už víme, že to tak samozřejmé není a děkujeme za každý takový báječný den spolubytí. Nebyly nalezeny žádné obrázky
Komentáře